BOJOVÁ UMĚNÍ A REALITA III. 

05.10.2018 02:15

 "JAKÝ MISTR, TAKOVÁ ŠKOLA."

"Povstane mnoho falešných proroků a svedou mnohé." Sv. Matouš

Někteří "mistři" či   instruktoři  bojových   umění    mají   velké    sebevědomí,   které však není odloženo jejich reálnými "bojovými" zkušenostmi. Tento jev je  zřejmý zejména u "instruktorů", kteří se pokouší vyučovat "sebeobranu" na komerčním principu a jejich image je součástí boje o "jakéhokoliv   klienta", který   "platí". Kde   lze    získat "bojové"  zkušenosti? Tak například při služebních    zákrocích  za použití donucovacích prostředků. Rozhodně bych ale nezatracoval ani praxi "vyhazovače" ve "vyhlášeném" pražském nočním klubu.


Kvalifikace instruktorů se obvykle v tom lepším případě odvíjí od stupně, který získali v rámci interního systému hodnocení výkonnosti dané "bojové školy", a je podložena dlouhodobým vzděláváním a cvičením.  V horším případě se najdou i tací, kteří veřejně prezentují svou kompetence v této oblasti "podivnými" certifikáty nebo vybájenými legendami o svých "válečnických" zkušenostech a svém výcviku v oblasti sebeobranného boje. Typickým znakem takovéhoto instruktora je to, že výuka sebeobrany je na hony vzdálena jeho původnímu povolání nebo pracovní praxi, natož pak odbornému vzdělání. Někdy dokonce zajde tento expert tak daleko, že se cítí přímo "předurčen" ke školení pracovníků v bezpečnostních organizacích nebo ozbrojených sborech, přestože o dané problematice, včetně jejího taktického a právního rámce ,nemá jako bývalý instalatér či malíř-natěrač ani potuchy.


Zjisti si o svém instruktorovi, jakým způsobem a kým byl sám vycvičen, jak se následně sám zdokonaluje a kdy měl příležitost své zkušenosti aplikovat v reálné situaci. Podle svých zjištění posuzuj i jeho výuku, protože tě jinak v reálném konfliktu při aplikaci jeho "skvělých" rad a technik může potkat velmi nemilé překvapení.


Instruktoři bez reálných a odbornou praxí či vzděláním podložených zkušeností mají tendenci učit své žáky na pohled pěkné a efektní techniky, které "viděli na videu" nebo se někdy naučili od stejně "vzdělaných mistrů", ale v praxi jsou tyto techniky často reálně nepoužitelné.Specifickou kapitolou jsou "instruktoři samouci", kteří zaštiťujíce se vzdálenými mistry jejichž jsou "přímí žáci" realizují bezostyšně "svůj" styl. Přitom se ani nenamáhají pochopit jaký je rozdíl mezi průpravným cvičením a reálně použitelnou sebeobrannou technikou. Obvykle jim také zcela unikají i základní principy, na kterých jsou bojové techniky daného stylu stavěny, takže v jejich provedení dochází k vytváření "naprostých paskvilů", za jejichž výuku jim jejich žáci dokonce platí. Nejnebezpečnější je však to, že se tito "mistři" a "průkopníci slepých uliček" snaží ve svých žácích vyvolat pocit, že jsou po jejich "super- extra-speciálním" výcviku schopni efektivně čelit násilnému střetnutí.